CVIČEBNÍ AKTIVITY PRO VÁS ZDARMA!

Jedeme dál


a nic nás nezastaví

Aktuality

sdílet sdílet FOTOGALERIE

JEDEME DÁL a naše imaginární „Toulání se Šumavou“ - 3. týden 25. 04. 2018

JEDEME DÁL a naše imaginární „Toulání se Šumavou“ - 3. týden

Tak jsme zase o kus dál na naší imaginární cestě po Šumavě. Minulý týden, již už třetím v našem jarním kurzu jsme se dostali o dalších 55 kilometrů dál a pochodovalo nás 86 nadšených turistů.

V pondělí se na trasu, která měřila 14 km se vydalo 17 lidí i přes vytrvalý déšť. Naše kroky zamířili po modré turistické značce do Dobré Vody. Osada je starým poutním místem spojeným s postavou poustevníka Vintíře s pramenem vody, jenž je prohlašován za léčivý. Turistickou atraktivitu tohoto místa zajišťuje kromě unikátního skleněného oltáře v místním kostele a krásné vyhlídky do okolí i nedaleká Vintířova skála s kapličkou sv. Vintíře. Z kapličky pokračujeme po zelené k rozcestí Rovina. Rovina je místo na Šumavě, jehož historie sahá do počátku 18. století, kdy zde byla významná křižovatka obchodních cest. Následně tady vybudovali zájezdní hostinec. Od roku 1952 zde vznikl vojenský prostor. V bývalém hostinci je dnes restaurace s názvem „Chata Rovina“. Po žluté turistické pokračujeme k dalšímu zaniklému místu Vysoké Lávky. Dříve zde stávala ves se sedmnácti staveními. Vedla tudy stezka z Vintířova přes Hartmanice do Sušice. Jde o nejstarší šumavskou cestu. Naše pondělní cesta pokračuje stále po zelené až k bývalé osadě Formberg, zde stávalo 7 stavení a osada byla zcela zničena pro vojenský výcvikový prostor. Po 4 km jsme v Prášilech. Prášily se proslavily zejména výrobou kvalitního zrcadlového skla a papírnou, která byla poslední v Čechách vyrábějící papír ručně a tradičními způsoby. V okolí Prášil se nachází dvě ledovcová jezera – Prášilské a jezero Laka, ve výšce 1315 m rozhledna Poledník, pěší hraniční přechod Gsenget, bývalá sklářská osada Hůrka s kaplí a řeka Křemelná. V minulosti k obci náleželo mnoho osad a samot. Zde naše pondělní toulání končí.

V úterý vyrazilo na trasu 19 lidí a ušlo 13 km. Úterní skupina míří po žluté turistické trase směr Modrava. Míjíme Zaniklou osadu Jezerní. V 1 051 m n. m. se nacházíme v místech bývalé osady Nová Studnice, v níž stávala jedna z prvních lesoven Schwarzenberského polesí a sklárna. V roce 1938 se jednalo o obec s 13 domy. Po druhé světové válce uvízla v pohraničním pásmu a byla zcela zničena. Dnes jen základy domů. Naše cesta pokračuje na Zelenohorské Hutě kde je osamělý klid s nádherným výhledem. Byla zde sklářská huť na výrobu dutého skla a skleněných perel. Osud sklárny skončil svou činnost s nástupem knížete Josefa ze Schwarzenberka, který viděl hodnotu svého nového panství především ve dřevě. Postavil proto plavební kanál Vchynickotetovský kanál a v jeho blízkosti vzniklo 38 domů pro dřevorubce nazývaných Zelenohorské chalupy. Na rozcestí jménem plavební kanál se skupina napojí na NS Vchynickotetovský kanál. Odbočí na NS okolo kostelního vrchu, kde je Hauswaldská kaple. Kaple byla založena v roce 1820. V roce 1957 byla tato stavba při budování vojenského prostoru zničena. U kaple se nacházel léčivý pramen, který byl cílem mnoha poutníků. V roce 2006 se podařilo obnovit základy kapličky a pramen, dnes tímto místem prochází NS Okolo Kostelního vrchu. Zde taky ukončíme úterní putování.

 Středeční den začínáme na rozcestí Hakešická cesta. Čeká nás 13 km a vydalo se na cestu 22 chodců. Skupina vychází po modré turistické značce a na dalším rozcestí mění trasu na žlutou k Tříjezerní slati. Tříjezerní slať se rozprostírá v chladné a vlhké oblasti se 160 mrazovými dny v roce a s průměrnými ročními srážkami 1 100 mm. Svůj název dostala slať podle tří jezírek uprostřed vrchoviště. Trasa pokračuje po červené podél Roklanského potoka. Po 8 km dorazí středeční odvážlivci do Modravy. Město leží v nadmořské výšce 985 m na soutoku Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka, jejichž soutokem vzniká Vydra. Žije zde 73 obyvatel.  Od roku 1757 se Modrava rozvíjí jako rybářská a lovecká osada. V roce 1855 zde byla založena pila. Odedávna to bývala poslední obec kraje na konci plání, kde lišky dávají dobrou noc. Dál ležely už jen bezedné šumavské slatě a nekonečné lesy. Skupinu čeká cesta dlouhá 7km po staré březnické cestě, která je značena jako zelená turistická. Při trase je Cikánská slať. Cikánská slať je vrchovištní rašeliniště. Je porostlé většinou smrky, zčásti klečí a jen místy je špatný luční porost. Uprostřed rašeliniště je několik malých jezírek. Středeční trasa končí na Březníku v Expozici Karla Klostermanna. Expozice je umístěna do podkroví myslivny na Březníku. Místo nebylo zvoleno náhodně, do okolí Březníku zasadil spisovatel svůj nejznámější román Ze světa lesních samot.

A je tu poslední den našeho putování v tomto týdnu. Ve čtvrtek vyrazilo na trasu 28 lidí a ušlo 16 km. Z Březníku vyrazili po turistické modré značce. Cesta se jmenuje Nová březníková cesta. Dojdeme k rozcestníku Na Ztraceném. Okolo se vyskytuje rašeliniště. Rašeliniště je součástí jedinečného komplexu rašelinišť a mokřadů v oblasti Modravských slatí, který představuje jednu z nejcennějších oblastí Národního parku Šumava. Území je pro své přírodní hodnoty zařazeno do 1. zóny národního parku. Skupina odbočuje na žlutou turistickou značku na Švédskou cestu a pokračuje k rozcestníku Ptačí nádrž. Ptačí nádrž 1 137 m n. m., bývalá vodní nádrž. Při plavení dřeva se z ní vypouštěla voda do Modravského potoka. Trasa se mění na červenou turistickou značku na Vltavskou cestu, po níž čtvrteční supina dorazí k Pramenu Vltavy.  Uvedený pramen je však jen symbolické místo, voda je do kamenné studánky svedena dřevěným potrubím. Skutečných pramenů je více a nacházejí se vysoko v nepřístupném terénu jihovýchodního svahu Černé hory. Po červené turistické značce skupina dorazí na Bučinu. Bučina je dnes zaniklá osada, která však bývala nejvýše položenou osadou na celé Šumavě (1162 m). Přesto si však jedno prvenství uchovala - jedná se totiž o nejdeštivější šumavské místo, ročně tady spadne 1600 mm srážek. Nyní zde najdete památník železné opony. Nedaleko od památníku se nachází turistický hraniční přechod s Německem. Další zajímavostí Bučiny je zrekonstruovaná Pešlova chata. Z terasy jsou krásné výhledy do krajiny a za dobré viditelnosti i na Alpy. Zde končí naše putování.

Sledujte nás 736 489 755 Napište nám

Copyright 2015 Fit Senior